Cestování

V první řadě je třeba poznamenat, že i během studia na gymnáziu bylo možno zúčastnit se jistých zájezdů. Nejvíce jsem jich absolvoval v prvním roce, kromě seznamovacího pobytu před začátkem studia a adaptačního pobytu na konci roku to byl lyžařský kurz v Koutech nad Desnou a v červnu pak dokonalý zájezd do Dánska a Švédska. V druhém ročníku jsem vyrazil na cyklistický kurz do okolí Zell am See, ve třetím ročníku jsme byli na literárně-historické exkurzi v Praze a v maturitním ročníku pak na geografickém cvičení v Jedovnicích.

Rád bych zmínil rovněž mé oblíbené destinace. Především je to Chorvatsko, kde jsem byl za svůj život již nesčetněkrát, poprvé ve třech letech. Miluji zejména středodalmatské ostrovy, jako je Hvar nebo Brač. Byli jsme i na kvarnerských ostrovech Lošinju, Krku či Rabu a ve střední Dalmácii ještě na Šoltě. Na pevnině máme oblíbené městečko Primošten, jednou jsme byli i na Istrii v městě Medulin. Některé ostrovy, které jsem dosud neznal, jsem měl možnost navštívit alespoň částečně v rámci kololodi, o které se zmiňuji níže. Přesto jsem ještě nebyl na Mljetu a Visu. U moře jsme pak kromě Chorvatska byli ještě dvakrát na Mallorce a jednou na sousední Menorce, která mě uchvátila nezkažeností turismem a přijatelnými cenami. Letos se chystáme poprvé k moři do Itálie, konkrétně na ostrov Elbu, na což se velmi těším. Loni před Vánoci jsme rovněž navštívili polskou Wroclaw, kterou tímto všem vřele doporučuji. Určitě bych se tam rád někdy vrátil, pro změnu v letních měsících. Z podnětu této cesty bych tak v budoucnu chtěl navštívit mnohem větší množství polských měst, neboť předpokládám, že jsou podobně malebná.

V současné chvíli (2023) je mým velkým snem poznat jihodalmatské ostrovy z trochu jiné perspektivy, a sice prostřednictvím takzvané "Kololodi", což jsou speciální zájezdy pro milovníky Jadranu, provozované již řadu let jednou pražskou cestovní kanceláří, které kombinují plavbu na lodi s jízdou na kole po jednotlivých ostrovech. Láká mě především takzvaná Jižní cesta, která projíždí právě mnou doposud nepoznané ostrovy a poloostrov jižní Dalmácie, jmenovitě Pelješac, Mljet, Korčulu, je možnost podívat se i do Dubrovníku, kde jsem rovněž nebyl, a na konci pak výjezd od pobřeží na nejvyšší bod pohoří Biokovo - Sveti Jure (1762 m), což by pro mě byla velká výzva. Z lodí je mi nejsympatičtější "Tvrdi". Bohužel během jednoho roku se kvůli krizi ceny poněkud změnily, i tak bych to alespoň jednou v životě rád absolvoval, protože lidé, kteří už tuto zkušenost mají, si tyto zájezdy nemohou vynachválit a jezdí na ně opakovaně (jak jsem zjistil, i po pětadvacáté).

Nakonec se mi splnil tento velký sen (2024). Vzhledem k velké obsazenosti jednotlivých termínů a k vyřazení lodě Tvrdi z jejich námořní flotily jsme nakonec absolvovali neméně zajímavou Jubilejní cestu, a to na lodi Jerolim. Tato cesta bývá charakterizována jako ta nejvíce přírodní, tedy navštěvuje téměř zapomenutá a málo turistická místa. Během ní jsme tak měli možnost návštěvy východního Hvaru, vnitrozemské Korčuly, odlehlého Lastova, severnější části Pelješce a většiny pobřežní Makarské riviéry. Skvělé jídlo, lidé, průvodkyně i posádka lodi ve mně zanechaly natolik silný dojem, že bych se rád v budoucnu na podobnou plavbu ještě vydal.

Již mnohokrát jsme navštívili Vysoké Tatry. Lákalo by mě ale také blíže poznat Malou Fatru či Roháče a mým dalším snem je stanout alespoň jedenkrát za život na obou Rozsutcích, Tlsté a Ostré, Sivém vrchu, u Roháčských ples a v Prosiecke a Kvačianske dolině. Z mého pohledu je Slovensko mnohem přitažlivější než Česká republika zejména díky horám a přírodě, můj seznam vysněných túr je tak mnohem delší. Nejraději bych ho jednou procestoval celé, ale určitě bych ještě rád zavítal přinejmenším do okolí Banské Štiavnice a Veľké Fatry či na severovýchod a jihovýchod Slovenska (ideálně i s ochutnávkou polských Tater).

Rád bych také jednou svou potenciální rodinu vzal na vánoční dovolené například do Helsinek, Rigy, Gdaňska a Toruně, Krakowa a Zakopaného, Halstattu, Innsbrucku či Kodaně. Dále bych s nimi chtěl navštívit moravské turistické cíle, doplněné o slovenské a polské příhraničí, včetně nejzajímavějších částí Čech. V rámci letních dovolených by to byla Malá Fatra, Roháče a spol., chorvatské ostrovy Vis, Brač, Hvar, Korčula, oblast kolem Primoštenu, Tučepi a poloostrov Pelješac (+výjezd do Bosny a Hercegoviny).

Mezi další evropské destinace, kam bych se s nimi rád podíval, patří: slovinské Julské Alpy (či více ze Slovinska), portugalský Lisabon a okolí, Tenerife, Malá Fatra s Roháči a spol., Banská Štiavnica s Veľkou Fatrou a spol., Vysoké Tatry a severovýchod s jihovýchodem Slovenska. Následně by to bylo Norsko včetně Lofot, Černá Hora (někdy třeba i větší část Balkánu), La Palma, Azory (nejspíš Sao Miguel) a Madeira. Z cílů, na kterých již méně trvám, jsou to všechny tři Baleárské ostrovy (dva z nich již znám), některé z řeckých ostrovů (například Karpathos, Kefalonia nebo Samos), Andalusie, turecké pobřeží, okolí Barcelony a Valencie (klidně celý Iberský poloostrov), či některé z italských regionů.

Dalo by se nicméně stále pokračovat, jako příklad lze uvést Korsiku a Sardinii (jejich velikost mi však příliš sympatická není), kanárská Gran Canaria, portugalské Algarve či ostrovní stát Kypr. Lze zmínit i alpské státy nebo Azurové pobřeží. Vzhledem k neskutečné rozlehlosti celého světa proto usiluji během života poznat alespoň co největší část Evropy. Ze zbytku světa bych se pak nejraději vydal přinejmenším jednou někam do oblasti Karibiku či obecně Latinské Ameriky, Afriky nebo ostrovů v Indickém oceánu a také někam do jihovýchodní Asie.